Stvořil jsem ji ... je jiná, je jedinečná. S láskou jsem ji utvořil v lůně její matky. Učinil jsem ji s velkou radostí. S potěšením vzpomínám na den, kdy jsem ji stvořil. Pro mne je nádherná... Miluji ji.

Miluji její úsměv, miluji její pohyby. Miluji, když mohu slyšet její smích a ty bláznivé věci, které říká a dělá. Je sama sebou a nikým jiným... Přináší mi velké potěšení. Takovou jsem ji stvořil.

Stvořil jsem ji hezkou, ale ne krásnou, protože znám její srdce a věděl jsem, že by byla marnivá... Chtěl jsem, aby zkoumala své srdce a naučila se, že to budu já v ní, kdo ji udělá krásnou... A že to budu já v ní, kdo k ní bude přitahovat přátele.

Stvořil jsem ji tak, aby mne potřebovala. Stvořil jsem ji o trochu více osamělou, než by se jí líbilo... Jen proto, že jsem chtěl, aby se ve své osamělosti obrátila ke mně.

Stvořil jsem ji o trochu více závislou, než by chtěla být... Jen proto, že jsem chtěl, aby se naučila záviset na mně. Znám její srdce, vím, že kdybych ji takhle nestvořil, šla by svou vlastní cestou, pryč ode mě... svého stvořitele.

Dal jsem jí mnoho dobrých a šťastných chvil.. Protože ji miluji. Protože ji miluji, viděl jsem ji se zlomeným srdcem... A viděl jsem slzy, které o samotě vyplakala. Plakal jsem s ní a mé srdce bylo také zlomené.

Mnohokrát sama klopýtala a padala. Jen proto, že se nechtěla držet mé ruky. Musela si projít tolika těžkými zkouškami, protože nechtěla naslouchat mému hlasu... Tolikrát jsem se zpovzdálí smutně díval, jak si vesele jde vlastní cestou jen proto, aby se vrátila do mé náruče, smutná a zlomená.

A teď je zase má... Stvořil jsem ji a potom jsem ji koupil. Zaplatil jsem za ni vysokou cenu... Musím ji změnit a znovu zformovat, aby byla obnovena k tomu, co jsem pro ni přichystal... Není to jednoduché ani pro ni, ani pro mne. Chci, aby se přizpůsobila mému obrazu. To je ten vysoký cíl, který jsem pro ni určil... Protože ji miluji.

(překlad Jana Agnes Hekalová)