Ve vlasech má vítr svěží,
jenž do dlaní chytíš stěží;
v očích smutek, na rtech úsměv,
letmý jen - jak písně nápěv,
co k zemi snáší se, když sněží.

Slzami, jež z očí kanou,
stuhu kreslí pestře tkanou
do obrazu s rámem starým;
a s malířem nepodčárlým
dohodu má nepodpsanou.

Na tu sirou, tmavou plochu,
přidám života já trochu
- do stepi potok, na planinu les,
na oblohu slunce a do mechu vřes..
..zmizí stíny zlého strachu.

Ze slz a slunce nebi duhu
vykouzlit já dnes s tebou mohu.
Neříkej "ne" dokud květy neuvidíš,
žízeň v řece vody živé neutišíš
a naděje nevykvete z hlohu.

Obraz žije, srdce plesá,
však zraněná dívka klesá
na kolena do prachu cest,
jež ji nemají kam vést,
když domov na jich konci nestá...