Stýská se mi...

...po středomořské kuchyni.

Krátce po příjezdu jsem pochopila, proč je italská (resp. obecně středomořská) kuchyně tolik oblíbená: Mají prakticky celoročně dostupnou kvalitní čerstvou zeleninu, ovoce, ryby... To se to vařilo, když jsem (na konci zimy) mohla na pánev hodit filet lososa, kostičky cukety, rozpůlená cherry rajčátka, do hrnce vedle chlazené bramborové gnocchi a zavolat: "Pojďte k obědu!"

Nechodili jsme do restaurací, s dráčaty si jídlo více vychutnáme v klidu domova - což nám "náš" domeček umožňoval, a tak jsem každý den vařila, zkoušela, objevovala... Byli jsme nadšení mj. ze široké nabídky chlazených těstovin, ke kterým stačilo orestovat zeleninu, udělat omáčku, přidat salát nebo i jen (v případě nedostatku sil i času) dressing - možností byl nespočet.

...po italském víně.

K jídlu i za vlahých večerů jsme si vychutnávali místní víno, zvláště pak červené, které obsahovalo méně tříslovin a chuťově bylo lehčí než naše moravské. Pro něj  - a pro olivy, stáčený olivový olej i pro balsamico - jsme si chodili do malého krámku na konci ulice, na jehož majitele jsme vždycky alespoň přátelsky mávli, kdykoliv jsme šli okolo (když jsme tedy výjimečně pro nic k němu nemířili).

...po pizze.

Pizza, to byla kapitola sama pro sebe. Každý pátek navečer ji pekl již x-krát zmiňovaný mistr pekař se svými pomocníky. A celé městečko se scházelo v pekárně a z ní si odnášelo v krabicích kousky pizzy k rodinné večeři. Pizzu pekli obdélníkovou v 7 provedeních, z nichž 6 bylo bezmasých; pan pekař ji stříhal na pultu nůžkama na osminy - stačilo pak ukázat, kterou a kolik kousků chcete, zaplatit velmi sympatickou cenu a mohli jste si svou večeři odnášet domů. A když zrovna vaše oblíbená pizza byla ještě v peci? Sedli jste si či postáli jste a pokecali s ostatními čekajícími. "Pizza Friday Night" nebyla jen o pizze, ale spíše a především o setkání. Úžasná místní tradice spojující obyvatele celého města (i turisty)!

...po pravé buvolí mozzarelle.

Ochutnali jste ji někdo? Pravou mozzarellu z buvolího mléka koupenou od lokálního farmáře na trhu? Pokud ano, dáte mi za pravdu, že ta chuť je jedinečná a nesrovnatelná.

...po zmrzlině, sušenkách a čokoládě.

Ach ano, chápete to správně: naším pobytem v Itálii jsme se doslova projedli a promlsali. Slízali jsme snad (hekto)litry zmrzliny, zkřoupali (kilo)gramy sušenek a doteď si po malých kouscích dopřávám ke kávě místní čokoládu.

Malé "řemeslné" zmrzlinárny byly v každém městečku, v každé měli trochu jiný výběr příchutí - našimy favority se staly jednoznačně stracciatelová, pistáciová a višňová.

Nejlepší sušenky pekl sermonetský mistr pekař - mandlovo-pomerančové voněly báječně po čerstvě utržených pomerančích, mandlovo-pistáciové zase nezapřely pistácie v barvě ani chuti.

A také jsme navštívili muzeum čokolády v Normě! Byla to ta nejsladší prohlídka muzea, kterou jsem kdy zažila. Ihned po příjezdu se nás ujala slečna průvodkyně, lámaně se omluvila za svou angličtinu, natočila nám každému do kelímku horkou čokoládu hustoty Nutely a pustila pět krátkých videí o pěstování a zpracování kakaa a o historii i současnosti výroby čokolády. Expozice byla přeplněná informacemi i artefakty, leč dráčata mi nedopřála klid na louskání italštiny, tak jsem jen letmo obdivovala jemný porcelán i tepané konvice používané kdysi k podávání čokolády. Zastavila jsem se až u obrázku s povědomým malířským rukopisem - a ejhle!, on to byl kalendář ilustrovaný Alfonsem Muchou! Z malého obchůdku až po strop zaplněného čokoládou a téměř čímkoliv, co se z kakaa dá vytvořit, jsme si odnášeli čokoládu nejen pro nás, ale též pro naše blízké (věřím, že jim udělala větší radost, než nejedlé suvenýry obvykle z cest přivážené). Ehm, pokud se tam někdo stavíte - přivezli byste mi prosím tu báječnou citrónovou a pomerančovou kůru v hořké čokoládě?

...po...

 Ano, stýská se mi po středomořské kuchyni - ale tu si docela snadno mohu "přinést" domů, uvařit si ji i ve své kuchyni tady v České republice. Čerstvá zelenina se na pultech vyskytuje čím dál tím víc, vařím opět s větší lehkostí. Dovezla jsem si z Itálie dvě kuchařky a zkouším vařit podle nich - čerstvé špagety, ravioli plněné hovězím a parmazánem, pomerančovo-čokoládové sušenky, jahodový dort...

A "Pizza Friday Night"? Tu si tu již začínáme vytvářet. Ne, nebudu péct pizzu pro celé okolí, ani nebude bývat pravidelně, ani (pokaždé) v pátek, ale bude - pozveme pár známých, upeču několik druhů pizzy, posedíme venku za domem či (v případě špatného počasí) doma v kuchyni, popovídáme - a to by bylo, aby nebylo!

P.S. A ono tiramisu zmiňované v titulku? To máte tak: Odjížděla jsem do Itálie s předsevzetím, že ochutnám pravé italské tiramisu. Odjížděla jsem z Itálie bez toho, že bych tiramisu byť jen koutkem oka zahlédla. Asi jiný region. Nezbývá mi tedy nic jiného, než otevřít kuchařku a pustit se do pečení piškotů, míchání krému, namáčení v kávě, vrstvení...