Neznám "dnešní děti", nevím, jaké jsou. Znám (krom našich dráčat a pár dětí z okolí a z farnosti) neteř a synovce - jsou to prima děcka, se svými rodiči obrazí kdejakou akci, nejlépe pochopitelně interaktivní. Měli jsme je teď od pondělí do pátku u nás "na prázdninách" - aby je měli pestřejší a jejich rodiče nemuseli večerpat do dna svou dovolenou.

Chtěli jsme, aby si to tu mohli El (11) s Er (9) co nejvíce užít, proto jsme je hned v úterý (pondělí a pátek strávili na cestě) vzali do Mirákula. Že po celodenním (pouze s pauzou na oběd)  prolézání všech atrakcí vč. vodního světa, podzemního labyrintu, pneumatikové dráhy a jízdy parním vlakem na tankodrom Er ohrne nad Mirákulem nos a bude se ptát, co je dál na programu (myšleno ještě ten den), nás překvapilo. Pozdě večer jsme uléhali do postele "s hlavou v pejru" nejen ze znuděnosti Er, ale taktéž z úpalu El. 

Ráno bylo El již dobře, přesto jsme se pro zbývající dny rozhodli pro klidnější program. Dávali jsme dětem cíleně víc prostoru, aby se naučily vytvářet si svůj vlastní "program", zábavu - měly na pomoc naše dráčata a jejich hračky a stavebnice, prostor doma i na trávě za domem. Er byl nadšený, když ho manžel vzal s sebou odečítat vodoměry. Zalévali jsme náš vyvýšený záhonek (takový větší truhlík) a trhali dozrálá rajčata i ostružiny. Kamarádka nás pozvala na (budoucí) zahradu u jejich (rozestavěného) domu - a naše, její i švagrových děti se nadšeně cákaly v nafukovacím bazénu. Ve čtvrtek jsme se šli projít k tůním a podél cesty rostla spousta netýkavek - když jsem ukázala, jak dozrálé tobolky pukají pod jemným dotykem prstů, všichni (včetně manžela!) byli jako u vytržení a nemohli se praskání nabažit.

Protože El i Er rádi tvoří a aby si odvezli také něco "na památku", pustili jsme se také do kreslení, malování a vyrábění:

Dráčata ráda vymalovávají, různé motivy čerpám online a opakovaně tisknu. El si vybrala motiv foxteriéra - větší verze visí nyní v dětském pokoji na ozdobné síti, menší si odvezla a vlepí si ji do svého deníčku (z kterého bude po prázdninách čerpat, až se jí ve škole paní učitelka zeptá, co celé dva měsíce dělala).

Pastelky se mohou zdáti být nudné - tak jsme vytáhli i barvy akrylové a každé dítko si omalovalo svůj vlastní vějíř (předmět to nanejvýš praktický v letních horkých dnech).

V kuchyni jsme si zahráli na alchymisty a z vosku, olejů a másel umíchali s El a Er jejich vlastní krém na pleť. Oba si nejprve vybrali vůni, kterou si na závěr přidali do své krabičky s krémem. Já jsem se pokusila odhadnout, co všechno a v jakém poměru vhodit do kastrůlku (však již víte - improvizuji) - a šli jsme na to. Er se držel trochu v pozadí, zato El mi se zájmem v očích přisypávala a přilévala suroviny a užívala si "vaření" domácího krému.

Vosk hrál svou roli i v následujícím tvoření - vyrobili jsme si svíčky. Protože byl vosk v čočkách, nikoliv v plátech (jak jsme doufali), zajeli rychle Er s manželem do obchodu pro malé skleničky (ehm, panáky), znovu jsme tavili a lili, až vznikla pro každého malá funkční (=jde zapálit a když je v misce s vodou, tak sklenička nepraská) svíčička.

V pátek se děti vydaly zpátky domů a podle první krátké telefonní zprávy prý byly nadšené. Jsem ráda a jdu si odpočinout - už to potřebuji jako sůl.